Kam na lyže když je málo sněhu?

Vzýván i haněn, to je standardní obraz našeho největšího, proslulého lyžařského střediska. Zatímco během běžné sezóny jsou k dispozici desítky kilometrů sjezdových tratí. V současné době si zde nepřízeň počasí také vybrala daň v podobě výrazného snížení délky a počtu provozovaných sjezdovek. Také kvalita sněhu nebyla v době naší návštěvy zcela nejlepší. Zdá se nám, že cena 750 Kč je vzhledem k současné délce sjezdových tratí a kvalitě sněhu na rozdíl od většiny ostatních příliš vysoká. Naopak kvalita služeb, velká nabídka  restaurací a občerstvení je na naše poměry nadstandardně vysoká. Ceny nejsou sice lidové, ale vzhledem široké nabídce je možno si vybrat. K pozitivům určitě patří fakt, že současného nového provozovatele Ski areálu předchází výborná pověst ze spravování  areálů v Tatrách. Dalším důležitým mezníkem může být velkorysý projekt nových lanovek, který propojí všechna důležitá špindlerovská  centra a tím posunout středisko k absolutní  tuzemské špici.

Jeden z nejmladších českých ski areálů. Vyniká velmi širokým komplexem služeb. Domníváme se, že ve své šíři nejlepším v ČR. O „lipenském zázraku“ se již za léta napsalo mnoho. Nemá tedy cenu vše znovu opakovat. Nicméně vynikající práce místních rolbařů je proslulá. Takže nepřekvapilo, že i když jsme navštívili středisko v odpoledních hodinách, tak i jihozápadní sjezdovka, zalitá sluncem, vykazovala relativně pozoruhodnou kvalitu sněhu. Na ani jedné sjezdovce jsme nenašli jediné místo které by nebylo dostatečně zasněženo. Tady opravdu skluznice i v této době neodřete. V rámci objektivity je však důležité zmínit i velmi pozitivní předpoklady pro špičkové zasněžování. Obrovskou výhodou je zdroj vody v sousedním jezeře, který je v podstatě nevyčerpatelný. A v této výhodě převyšuje i vítězný Hochficht. Samotný fakt blízkosti jezera však není samospasitelný. Celý systém obsahuje i složitou soustavu přečerpávacích stanic, či chladících systémů. A právě to je značná část  tajemství. I když je „mínusových“ dnů v daném období málo je zcela zásadní kolik sněhu za velmi krátký časový úsek je zde možné vyrobit. A zde je možné „totálně“ zasněžit například za tři dny, což je velkou výhodou. Nicméně ani Lipnu se nevyhnuly určité negativní trendy. Zde je to dle našeho názoru nepoměr mezi obrovskou ubytovací kapacitou a relativně limitovanou kapacitou sjezdovek a především lanovek.

I když na první pohled možná nenápadné a relativně malé středisko patří dle nás k těm nejlepším v Krkonoším. To se projevilo i ve dnech kdy dlouho nesněžilo. Především proto, že tady si  situací dovedli poradit lépe než v některých jiných větších areálech. I když i zde sněhové podmínky nebyly zcela ideální lyžovalo se vcelku bez problémů. Na rozdíl od mnoha jiných center je tu dostupné skoro vše co může lyžař na dovolené chtít a to za sympatických finančních podmínek. I tady umí připravit velmi lákavé nabídky. Nám se zde tradičně líbí velmi úzký kontakt mezi ubytováním ,stravováním a sjezdovkou. Také ceny patří k těm velmi zajímavým. Herlíkovice mají i tu výhodu že jsou mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Můžete si tedy vybrat, zdali na tenis půjdete do Vrchlabí či do hotelu Harmonie nebo Horalu ve Špindlu, kde je i bazén a Aqua park. Všechny tyto cíle jsou okolo snadno dostupné do vzdálenosti sedmi, osmi kilometrů.

Lyžařské středisko umístěné na rakouské straně šumavských hor Smrčiny a Hraničníku. Hochficht patří již dlouhou dobu k absolutní špici rakouských mimoalpských středisek. Přestože na rozdíl od alpských velikánů je zde nadmořská výška výrazně nižší tradičně patří i  k nejlépe hodnocených v přípravě sněhu. Tedy ani letošní zima zde neznamenala výrazné snížení kvality sněhu. I když logicky, ani zde ve dnech, kdy byla především v odpoledních hodinách výrazně vysoká teplota, nebyl již terén zcela ideální avšak průběžně nejlepší z testovaných středisek.

To nejunikátnější se však odehrálo před touto sezónou, „v letní přestávce“ kompletně zmizel starý areál a postaven byl zbrusu nový, mnohem větší a komfortnější.  Neuvěřitelné nejen na české poměry, ale pravděpodobně  unikátní i  v rámci lyžařské Evropy. Ještě 30. března loňského roku se zde lyžovalo. Od následujícího dne se začalo s likvidací všech původních budov a 6. prosince započala nová sezóna. V novém „paláci“ ,ze skla, dřeva a betonu. V restauracích jsou české jídelníčky a značná část personálu hovoří česky. Negativní věcí, kterou si můžete lyžování v tomto středisku znepříjemnit, jsou na České straně takřka  neudržované příjezdové komunikace s výtluky se zbytky s hlubokými ledovými koryty či zbytkem inertního materiálu, který systematicky ničí podvozky i přední části automobilů Tedy  neodpustitelná  ostuda naší země.  Přejetím hranice pak jak mávnutím kouzelného proutku vjedete na suchou, či vlhkou udržovanou vozovku. Kdo to zná tak ví, že se nejedná o neobjektivní propagandu, ale o naprostou realitu trvající léta.

Za poslední roky jsme test ze Špičáku u Železné Rudy dělali několikrát. Zatímco minulá návštěva proběhla v rámci možností uspokojivě, tentokrát je nutno konstatovat, že jsme byli zklamaní. Především proto, že i když je středisko položené na české poměry relativně vysoko, nebyli jsme při praktické zkoušce nadšeni. Ona ostatně i ne zcela nadšená reakce vedení na fakt, že tentokrát jsme do testu zahrnuli i některá lyžařská střediska v těsném sousedství naší republiky nás vedlo k přesvědčení, že vše není zcela dokonalé. A bohužel ani nebylo. Cena denní permanentky na Špičáku je relativně velmi příznivá, ale některé prvky zde však na nás působily dosti tristně. Například hnědá směs sněhu a bláta trvale „přemílaných rolbou“ je úkazem, který jsme na sjezdovkách neviděli již léta. Neuchvátil  nás ani naprosto neuvěřitelný „spojovák“,  který vás po pár metrech dovede zpět na  „hnědou“ horní část sjezdovky.  Byl uzoučký, ledový, se značnými terénními vlnami lemovaný velkými kameny. Celá sjezdovka byla /odpoledne/ zvládnutelná jen se značným sebezapřením, či na širokých lyžích určených pro jízdu mimo sjezdovku. Je možno namítnout nepřízeň počasí, ale jinde to zvládli podstatně lépe. Když jsme hledali, kde by bylo možno sjet nějaký úsek bez úhony, náš zrak utkvěl na relativně dobře působivou část s místním vlekem typu „Poma“. Poslední zatáčku před vlekem lemovalo mnoho malých kamenů, o které si můžete spolehlivě zničit skluznice. A tady to už není příroda ale pečlivost. Stačily by tři, čtyři lopaty sněhu. A Poma. Adrenalinový zážitek. Kotvy s minimálně  funkčním pružením nás vystřelovali do totálně zledovatělé  rozryté stopy. Tedy hodně adrenalinové povození. Tedy tentokrát opravdu nic moc. Věříme, že za výrazně lepších sněhových podmínek budeme na Špičáku mnohem spokojenější.

Areál nedaleko Vyššího Brodu, hned za hraničním přechodem Studánky působí nenápadně. Dalo by se dokonce říci až utajovaně. Především vzhledem k minimu poutačů.  V době nedostatku sněhu letošní zimy však působil velmi sebevědomě.  Vzhledem ke svému technickému vybavení i příznivé nadmořské výšce od 814 do1102 metrů  dovede přitáhnout mnoho lyžařů, a to nejen rakouských, ale i těch českých. Je také velmi zajímavou alternativou nedalekému  Lipnu. Jeho tři sjezdovky uspokojí jak   náročnější lyžaře tak i lehce pokročilé. Mají tady však i mnoho různých velmi atraktivních nabídek slev typu např. “ve všední den dva dospělí za jednu permanentku“. Další velkou výhodou je česká lyžařská škola. Zajímavá je lanovka, u které jsou kombinovány klasické šestisedačky s kabinami, což je výhodné například pro větší skupiny s dětmi, kdy se mohou bezpečněji přepravovat.  Toto středisko je ideální pro ty, kteří mají rádi komornější charakter a dávají přednost  menším útulným střediskům. Výhodné je zejména i pro Čechy, kteří se chtějí ubytovat v našich hotelech a penzionech.