První dojmy z nového endura a motardu

Poslední léta se na stránkách iTestu  pravidelně každý rok věnujeme alespoň jednomu testu malých zajímavých motocyklů, které jsou levné a mohou „operovat“ ve většině běžných terénů, od normální silnice po lesní či polní cesty. V této oblasti si získaly největší oblibu malá čínská endura. I tentokrát se ukázalo, jak se jednotlivé stroje model od modelu vylepšují. Do Yuki dorazila první série dlouho očekávaných vodou chlazených dvěstěpadesátek“. Jaké jsou?

 

Předně oproti běžně prodávaným dvoustovkám, které se na našem trhu prodávají  v široké paletě modelů a modifikací, tento model je zatím zcela výjimečný právě vodou chlazeným motorem Lifan. Ten kdo se v motorech vyzná, tak je mu zcela jasné, že toto řešení principielně umožňuje lepší vyšší výkony pravidelnější a kultivovanější chod. Což se samozřejmně projevuje již po prvním zmáčknutí startéru. Z dalších věcí, které mě upoutaly na první pohled, je robustní uchycení motoru doplněné podpůrnými vzpěrami a tím i vyztužení podvozku potřebné zvláště v terénu. Velmi dobře, alespoň na první pohled, působí zadní centrální pérování s pružinou umístěnou skoro ve svislém směru, která alespoň u mě vytváří pocit, že bude opravdu fungovat. Což není u levnějších endur až zas tak samozřejmé. Vím o čem mluvím, jedno takové enduro mám doma  a vyjma poměrně dobrých vlastností, centrální pružící jednotka je tam pouze na okrasu a je v podstatě zcela nefunkční.

 

Kotoučové brzdy na obou kolech jsou u TR i SM samozřejmostí a jsou dobře naladěny a dostatečně účinné. Řazení je také klasické a bez sebemenších problémů. Velmi slušně působí „kompaktní informační jednotka“ Tedy přeloženo kruhový „budík“ s potřebnými kontrolkami a malým displejem se slušně čitelnou kontrolou zařazení převodového stupně a stavu ujetých kilometrů. Na stroji jsme nenašli nic, co by mohlo vadit nejen při pohodové jízdě, ale i „výletům“ v náročnějším terénu. Snad jediné co mne trochu zarazilo je, že celkově velmi slušně zpracovaný stroj bez výraznějších slabin, ještě stále nepoužívá halogenové žárovky, ale na druhé straně to je drobnost, která u endur hraje jen pramalou roli. Domnívám se, že za necelých sedmdesát tisíc korun,  které jak TR, tak motard stojí, dostanete stroj s velmi slušnými vlastnostmi i dobrým výkonem, který v této cenové relaci nemá zatím konkurenci. Ostatně nepředbíhejme. V nejbližší době připravujeme klasický redakční test modelu 250 TR a s jeho výsledky vás již brzo seznámíme.

                                                                                 Petr Řezáč