|
Chcete-li mít doma maxiskútr, vodou chlazený čtyřtakt,
s výborným a osvědčeným motorem o obsahu 250
cm3, pak máme jeden velmi zajímavý typ. Daelim S250.
Jestliže korejské a thaiwanské skútry jsou již
kvalitou velmi podobné známým japonským značkám,
pak cenově jen velmi málo převyšují stroje čínské.
Dobrý kompromis jak získat něco, co technologicky ještě
z Číny není možné a přitom neplatit to, co je
u Japonců obvyklé.
Je klasickým maxi. Velký,
pohodlný, povedený design, S 250 používá známý
motor značky Kymco, který patří, alespoň dle našich
zkušeností k tomu nejlepšímu co je momentálně
v tomto obsahu ve světě k dispozici.
 Podvozek,
stavba
Všechno je relativní. U většiny
prodejců se dozvíte, že pouze velká kola zabezpečují
dobrou stabilitu jízdy.
Jak stále častěji zjišťuji není tomu vždy
tak. Princip je jasný. Velké kolo vpředu by se mělo
vždy lépe srovnat s větší nerovností a malé
kolo by na tom mělo být hůře. Druhou, avšak velmi
podstatnou věcí je stavba a sklon přední vidlice. A
právě když jsem poprvé usedl na S250, byl jsem vnitřně
hodně přesvědčen že 12 „ palců“ vpředu u maxi
je opravdu velmi málo a větší „třináctka“
vzadu mi přišla nelogická. „To je systém
Honda a perfektně to funguje„ dozvěděl jsem
se od několika zavilých „hondistů“. Pravda je, že
jízdní vlastnosti, které jsem zvláště v prvních
kilometrech bedlivě sledoval, byly až překvapivě
velmi dobré. Naopak, mnohokrát jsem testoval i „velká
kola“ tedy patnáctky či šestnáctky a ne vždy to
bylo lepší. Tedy zdaleka to není pouze o velikosti
kol, ale i o sklonu vidlic a celkovým doladěním. Když
do nich dáte například ne zcela optimální olej, můžete
se dočkat velmi špatných výsledků. A právě s tím
mám dost negativních zkušeností. Naopak když
je dobře postavená vidlice propůjčuje i malému kolu
jako je dvanáctka
velmi slušné vlastnosti i na velmi nerovných
površích. Ostatně nemusím chodit daleko. Jedním z mých
oblíbených strojů, které vlastní naše redakce je
Piaggio X9, ještě donedávna vrchol této proslavené
značky. Obě kola čtrtnáctky a přesto jsem nikdy neměl
pocit, že stabilita na nerovnostech je zde vyšší než
na S 250. Přední sedák je opatřen vysokou zádovou
opěrkou tak, jak v této třídě bývá zvykem.
Spolujezdec obývá „horní„
patro a má dokonalý přehled.
 Motor
Klasické, vodou chlazené Kymco
250 si do portfolia vzal Daelim proto, že motory ve
stejné třídě nedělá. Chtěl tak do své vlajkové
lodi dát to nejleší co bylo k dispozici. Domnívám
se že to bylo velmi dobré rozhodnutí, protože ve
„dvěstěpadesátkách“ v oblasti vodou chlazených
skůtrových 250 cm3 motorů
volně k dispozici
jsou ze špičkových jednotek v podstatě
pouze Piaggio
Quaisar 250, a Kymco 250. Vše ostatní je buď o mnoho
horší nebo není k dispozici mimo mateřskou továrnu.
Nebo není možno od mateřských firem koupit. Například
Honda si
své současné motory hlídá a uvolňuje pouze desítky
let staré modely, což je výrazně patrné například
na čínské konkurenci, která právě koncepci
starých „hond“ nejčastěji používá. Kymco
v Daelimu využívá všech svých dobrých
vlastností. Motor je pružný, nenáročný na pohonné
hmoty. I při velmi razantní jízdě převýší jen o
maloučko hranici čtyř litrů, při běžné jízdě
jde pak hodně pod čtyři litry. A to i přesto, že se
jedná o karburátorový motor, který bývá většinou podstatně žíznivější než „stříkačky“.
Když už jsem u toho, jezdil jsem již na několika
Kymkách i
Piaggiech právě se vstřiky a musím říci, že mi
karburační systém vyhovuje více. Má
obecně podstatně větší akceleraci díky
tomu, že jeho dynamika není pod kontrolou elektroniky.
A jestliže zde je doladěná i spotřeba /více méně
dle stylu obdobná/, pak se domnívám, že jde o stav
takřka optimální.
Kufry
Žádný pořádný skútr nemůže
být bez možnosti slušného zavazadlového prostoru.
Asi to bude znít příliš reklamně, ale i zde jako u
ostatních redakčních skútrů, či těch které jsme
měli na testy jsme sáhli po Givi, protože s nimi
máme nejlepší zkušenosti. Ze začátku to bylo
trochu složitější s vlastním nosičem
„plotny“. Zde jsou dvě základní varianty. Nosič
originál, který v první dny nebyl k dispozici,
druhou variantou byla úprava některých univerzálních
modelů.  Tady
je opět zcela nejlepším řešením univerzál od Givi,
který jsme však museli upravit vzhledem k atypickým
úhlům upevňovacích šroubů. Použili jsme obě možnosti
a domníváme se, že obě jsou zajímavé. První
alternativa Givi je robustnější, základem řešení
je trubkový univerzál s plochým profilem. Museli
jsme trochu zaimprovizovat a upravit konec šikmých
„hokejek“. Na ty jsme pak již běžným způsobem přidělali
hliníkovou kloubovou hlavu, na kterou je namontována
speciální kovová plotna Givi. Původní madla i
ochranný chromový držák, který nese opěrku
spolujezdce jsme nechali v původním stavu. Když
přišel originál Daelim, vyzkoušeli jsme samozřejmě
i ten. Opticky je subtilnější a vyžaduje odmontování
ochranného chromového rámu. Přestože šlo o originál
i zde jsme museli udělat jednu drobnou úpravu, se
kterou se však lze setkat i u mnoha dalších nosičů.
Vzhledem k řídkým příčkám nosiče jsme
nemohli k upevnění univerzální plotně Givi s tvrzeného
plastu použít dodávané úchyty. Zde jsme použili řešení
s dodatečnou výrobou spodní desky hliníku
vyvrtáním potřebných otvorů. Vzhledem k tomu ,
že plotna má desítky připravených otvorů, přiděláte
ji pomocí tohoto řešení bez jakéhokoliv, byť
sebemenšího kompromisu i s více šrouby než je
originál. Toho jsme využili i pro montáž původní
opěrky, kterou jsme použili z původního chromového
rámu.
Zatímco nosiče Givi, jak již
bylo řečeno, spolu s původními madly působí
bytelně, druhé řešení vypadá mnohem lehčeji. Obě
řešení jsou však velmi dobrá a záleží na osobním
vkusu, které komu více vyhovuje. Co se týká vlastního
kufru zde jsme opět zvolili největší variantu řady
Monolock E 470 Simply s montáží dodatečného
brzdového světla ve víku kufru. Tento nejnovější a
největší model je vynikající především tím, že
se do něj vejdou i dvě klasické integrální přilby
bez omezení.
Jízdní vlastnosti
Je to neuvěřitelné, jak již
bylo řečeno, je až s podivem, jak relativně malé
dvanáctkové kolo může poslouchat i ve velmi náročných
situacích. Stále více se ukazuje, že když dělají
dva totéž, není to vždy stejné a může záležet pouze na detailech. Malé dvanáctkové kolo opravdu poslouchá,
řidítka nemají sebemenší touhu být neklidná a k tomu
se ještě chová velmi sympaticky i při projetí díry.
To přičítám, jak jsem již naznačil, především
perfektně propracované přední vidlici přesně dle
receptu Honda. Nasnadě je otázka, proč spojuji Hondu
s Daelimem. Odpověď je velmi jednoduchá. Dlouholetá
spolupráce v oblasti skútrů. Sedadlo spolujezdce
je příjemné a pohodlné, část určena řidiči by
mohla být trochu delší, což by uvítali zvláště
jezdci vyšších postav. Není to však nikterak
dramatické, brzy si zvyknete a usadíte se tak, že je
vše v pohodě i při dlouhých
jízdách. Palubní přístroje jsou v „tříbudíkovém“
uspořádání s rychloměrem uprostřed a teplotou
chladící kapaliny a stavu paliva po stranách. Působí
nadčasově, nepodléhají žádným módním výstřelkům,
což působí sportovním a velmi čistým dojmem. Snad
jediné, co bych palubce vytkl, je až trochu spartanské
řešení bez otáčkoměru a chybí mi a trochu zneklidňuje
absence kontrolky mazání. Při občasné kontrole
hladiny oleje je však tento fakt více méně
zanedbatelný, protože náhlý únik oleje u těchto
motorů je velmi neobvyklý. Naopak vynikající je například
systém s halogenovými žárovkami hlavních světlometů.
Jsou uspořádané klasickým motocyklovým systémem,
tedy jeden světlomet je potkávací, druhý pak dálkový.
Výborné jsou brzdy. Kotouče na obou kolech a dobré
vyladění umožňují velmi účinné brzdění s minimálním
rizikem zablokování kol.
Závěrem
Tento model má velmi
zajímavou i cenu. Zatímco běžné dvěstěpadesátky
stojí dnes kolem 115 až 150 tisíc, „maxiskútry se
pak většinou blíží té horní hranici, pak Daelim
S250 stojí zhruba 92 000 Kč.
Výborný podvozek, dobrá
geometrie a osvědčený vodou chlazený motor pohodlný
ve městě, na okresce i na dálnici a výsledek je zřejmý.
K tomu ještě velmi příznivá cena, tak lze S250
bez nadsázky charakterizovat. A to jsem ještě zapomněl
na osobitý design v klasickém uspořádání s rovnou
podlahou kam bez problému umístíte například
cestovní tašku a získáte další potřebný prostor,
kterého zvláště při delších cestách ve dvou není
nikdy dost. Podle našeho názoru patří k modelům
s absolutně nejlepším poměrem cena výkon na našem
trhu. Lze jej doporučit všem, kdo chtějí výkonného
maxiskútra, tu a tam zavítají i na dálnici, kde
jezdit se slabšími modely je nejen nepříjemné, ale
také nebezpečné. Je ideálním řešením pro každého,
kdo chce výkon a komfort a neplatit přitom zbytečně
velké peníze.
Petr
Řezáč
foto autor
|
Z obsahu
