Zimní dovolená - část 11. - Rakouské Alpy
Nassfeld. Spanilá jízda křížem krážem

Vyšlo i v Lidových novinách 12.3. 2008

Na horách je dobré bydlet na strategickém místě. Nejlépe uprostřed sjezdovky, či přímo u lanovky. Jediným dopravním prostředkem se pro vás pak stanou lyže či snowboard. Když jste od sjezdovky dále, pak už není tak důležité, zdali kilometr či deset, protože to nejprotivnější, tedy nazouvání lyžáků a hledání místa na parkovišti budete muset hledat stejně.

To nám tedy v Nassfeldu, třetím nejpopulárnějším středisku Rakouska, kde jsme byli ze zlínskou cestovkou CK PK nehrozilo. 
Nassfeld najdete na italsko – rakouských hranicích, asi 50 km západně od Villachu. Jeho obrovskou výhodou je jeho poloha. Kromě výborné dostupnosti (z Prahy 7 hodin jízdy většinou po dálnici), je to i jeho nadmořská výška – 1 500 m. Díky tomuto umístění je zde dostatek sněhu (nejen na sjezdovkách), takže i začátkem března, kdy jsme Nassfeld opouštěli, zde vládla absolutně zimní atmosféra, která zde stoprocentně vydrží až do 6. dubna, kdy zde končí zimní sezóna. Další výhodou této části Alp je největší doba slunečního svitu. Modrou oblohu tu spatříte mnohem častěji, než kdekoli jinde v rakouských Alpách. Ne nadarmo vás zde vítají cedule s názvem Sonnenalpe. Lyžovat zde můžete na 110 km sjezdovek. Pokaždé můžete zvolit jinou. Všechny lanovky i vleky na sebe navazují. Najdete tu i nejdelší alpskou lanovku. Vede z Tropolachu (610 m n.v. na vrchol Madritsche (1 919 m n.v.) a jedete celých 17 minut. Z jiného vrcholu vede do Tropolachu nejdelší sjezdovka v délce 7,6 km a s převýšením
1 212 m. 
V Nasfeldu se mohou lyže používat  opravdu jako  regulérní dopravní prostředek. Také plán lanovek svou hustotou předčí síť metra či tramvaje a chcete li se dostat z místa A na vzdálenější B musíte prostudovat kde a jak přestupovat. 


Nassfeld - dolní stanice jedné z šestisedačkových lanovek. V pozadí penzion Alpenrose.

Penzion Alpenrose, ve kterém jsme byli ubytováni, je umístěný asi deset metrů nad stanicí šestisedačky. Je to místo opravdu ideální. Na střeše lanovky jsou lavičky pro unavené či občerstvující se. Přímo v penzionu restaurační samoobsluha  s cenami na Rakousko velmi mírnými a vedle hospoda „Kugel“, tedy koule, kam se již tradičně chodí doplňovat především tekutiny. Pro lingvisty dodávám, že v kouli se mluví mimo jiné i dokonale česky. Tedy atmosféra i pro našince zcela domácká. Máte-li touhu hovořit mateřštinou nemusíte ani do koule, protože každé, tak odhadem třetí čtvrté auto má českou poznávačku, přestože  vzdálenost od nás je podle bydliště šest až sedm set kilometrů. Cestovní kancelář zde má i stálého českého delegáta, takže se máte vždy na koho obrátit v případě nesnází. Vybírat můžete i v dalších různých nabídkách ubytování a cenových relací. Od apartmánů, přes penziony až po luxusní hotely.

Klasická „sámoška“ neboli „lébensmittel“ je hned pár metrů od koule a lanovky a tady můžete nakoupit takřka v českých relacích. Když se vám zdá něco drahé můžete si to jet koupit do sousední Itálie, která je odtud pár kilometrů. Hraniční čára je vlastně přímo v jižní části střediska a připomíná jí pouze opuštěný předschengenský hraniční domek a pár nápisů. To že jste na italské straně však po kratší době vychutnáte sami v míře vrchovaté. Zatímco na rakouské straně stoupá relativně široká silnice mnoho kilometrů, tady uzoučká asfaltka se střídajícími se  ochranými prvky - nic, patník , kus svodidla, vede do hlubokého italského údolí. Emocionálně opravdu zajímavé a nesmírně mnohotvárné. Snad nejvíce mě zaujaly jakési malé placky vystrčené bez jakékoliv ochrany nad propastí vzdáleného údolí, určené pro nebožáky, kteří by sem měli vjet, aby se vyhnuli protijedoucím. S časovým odstupem musím říct, že jsme měli velké štěstí, protože sněhová nadílka přišla až pár hodin po našem návratu a my jsme naštěstí celý úsek absolvovali po suché silnici. Všechno je relativní, protože když jsme se s domorodci dělili o naše neuvěřitelně zkušenosti, nechápavě kroutili hlavou a pochvalovali si jak tu cestu Italové dali krásně dohromady. Nejbližší středisko na italské straně, Tarvisio, je o mnoho níže než Nassfeld. Je na strašně velké placce a v době naší návštěvy tu nebyla ani památka po sněhu, tudíž působilo na rozdíl od sousedních rakouských center  značně nelyžařsky. Dokonce lyžaři chodící s lyžemi na zádech kolem pučících stromů působili exoticky. Nic méně i zde se dá lyžovat perfektně stačí pouze nasednutí do vajíčka a vyjet horská sedla nad vámi. 

Lyže jako dopravní prostředek

V Nassfeldu jsou opravdu všechny terény, které si můžete přát. Mírné, prudké /těch je relativně méně/ členité, bez boulí i s boulemi prostě všechno. Tak jako i v dalších velkých a rozsáhlých střediscích tu jezdí několik druhů lanovek. Tedy konkrétně zde tři vajíčka a nepočítaně sedačkových lanovek a kotvových vleků. Sníh je z velké části přírodní a tedy se na něm velmi dobře lyžuje. Zánovní lyže si můžete půjčit za únosný peníz a nemusíte je tak vozit z domova. Díky různým podmínkám si můžete ověřit nejrůznější styly, techniky i disciplíny. Díky bydlení „na sjezdovce“ se mi osvědčil tento systém. Ráno první lanovkou tvrdé worldcupové obřačky. Na sněhu, kterému se říká manžestr  /tedy první po rolbě/ je jízda naprosto úžasná, velké oblouky klidné a výkonné lyže, prostě lyžařský skvost. Po dvou třech jízdách slalomky umožní pilovat razantní krátké oblouky. Tady záleží na tom jaké je počasí. Když se hodně oteplí a sníh změkne, pak je ideální jezdit na širších lyžích univerzálních. Jak se opět ukázalo ty nejlepší jsou dnes již tak dobré, že s nimi dá jezdit v pohodě na všem, ale o tom zase jindy v testech.  

Ceny v hlavní sezoně:

Ubytování:

Penzion Alpenrose od CKPK s polopenzí, 2 osoby, 5 dní, 4 dny skipas – 22 420 Kč
Apartmány CKPK – pro 6 osob – od 4 450 Kč /noc /apartmán

Skipas:

dospělí/ mládež a senioři (od 64 let) / děti (7-15 let) - Eur

Od 9 hod – 37/ 30 /19

1,5 dne – 66 / 53 / 34

5 dní – 166 / 133/ 84

záloha na skipas – 5 Eur

Lyžařská škola:

BOBO mini club – pro děti 3-5 let, od 9.45 – 15,30 hod

1 den – 49 Eur

5 dní – 184 Eur

dospělí

1 den (2,5 hod.) – 45 Eur 

Petr Řezáč   
Olga Kábová    



 

 

         Z obsahu