Přes 150 let platilo pravidlo, že fotografický obraz nelze zfalšovat a pokud ano, je možné to snadno odhalit. Generace našich dědů a pradědů prožila život s fotografií věrně dokumentující dění ve světě.Slavné fotografické agentury ovlivňovaly svou prací veřejné mínění celé planety. Fotografie plnila funkci svědomí lidstva. Svými sociálně orientovanými pracemi burcovala k pomoci potřebným. Často sloužila také coby důkazní materiál u soudu. Digitalizace a všudypřítomnost výpočetní techniky přináší netušené možnosti práce
s fotografickým obrazem. Koláže a montáže lze vytvářet v takové kvalitě, že ani odborník není schopen určit pravost snímku. Není problém vyměnit SPZ u automobilu, je docela snadné z ruiny vytvořit výstavný palác, muži mohou mít ženská těla a naopak.Fotografie se tak posouvá do polohy realistického odrazu , který není spolehlivě pravdivý. Doba, kdy fotografie sloužila jako důkazní materiál je nenávratně pryč. Nových možností práce s fotografickým obrazem využívají reklamní agentury, které často vytváří umělé světy plné šťastných a dokonalých lidí, kteří něco konzumují. Stále více se množí případy, kdy falešní fotografové v klidu svého pokoje montují na vnadná ženská těla v plné nahotě hlavy slavných hvězd. Je pravděpodobné, že někteří jedinci se pokusí pomocí vykonstruované fotografie ovlivňovat určité skupiny lidí, či celé národy. Hrůzu nahání úvaha, zda nevzniknou teroristické skupiny, které budou provádět teror pomocí umělých fotografií. Představme si obecně uznávané morální autority, jejichž život je otřesen skandálem vzniklým na základě otištění lechtivé fotografie vzniklé v počítači fototeroristů. Jsme svědky zlomu ve vývoji fotografie. Pravdivost fotografického obrazu je otřesena. Jistě však potrvá delší dobu, než si na tuto skutečnost zvykneme. Řada lidí stále užívá argumentu “psali to v novinách a byla u toho fotka“. Smiřme se s tím, že doba, kdy fotografie byla obecně uznávaným zrcadlem skutečnosti skončila.

Mgr. Petr Havlík