Mechanické zařízení, které po stisknutí spouště propustí světlo prošlé objektivem na citlivý film, a po uplynutí stanovené expoziční doby opět světlo zadrží, se nazývá závěrka. Převážná většina přístrojů je vybavena závěrkou centrální nebo štěrbinovou a ostatní nejrůznějšími speciálními typy.

Centrální závěrka patří k typům zvaným objektivový, neboť pracuje v blízkosti clony objektivu. Obvykle je umístěna mezi čočkami objektivu, dosti často však i těsně za objektivem, zřídka před ním. Běžný typ centrální závěrky je konstruován jako lamelový, tzn. objektiv je uzavřen třemi až sedmi plechovými lamelami. Ty se stiskem spouště rozevřou na potřebnou dobu. Centrální lamelovou závěrku je nutno před snímkem natáhnout, to se děje u lepších přístrojů současně s posuvem filmu, u starších nebo levnějších typů ručně, zvláštní páčkou.
Štěrbinová závěrka patří k typům pracujícím v blízkosti ohniskové roviny objektivu, těsně před citlivým materiálem.
Klasická plátěná závěrka se skládá ze dvou pásů z černého pogumovaného textilu, které jsou před exponováním navinuty na společném válečku. Po stisknutí spouště se pásy rychle převinou na své navíjecí pásy, nikoli však oba současně, nýbrž s určitým časovým rozdílem, tudíž výřezy v pásech vytvoří štěrbinu propouštějící světlo.
Z plátěné závěrky se vyvinula konstrukce kovová, v níž je plátno nahrazeno kovovými žaluziemi, ale jinak jsou funkce stejné.
Jiným typem je závěrka lamelová. Tady je štěrbina vytvářena mezerou mezi dvěma soustavami plechových destiček (lamel) přibližně obdélníkového tvaru. Destičky se pohybují pákovým mechanismem.
Konstrukčně zajímavá, ale málo rozšířená je závěrka vějířová. Svou funkcí se podobá lamelové závěrce, avšak destičky mají tvar kruhových výsečí otočných kolem společné osy.
Vedle uvedených základních typů existuje množství speciálních závěrek.
K nim patří např. závěrka, která pracuje v podstatě jako centrální lamelový typ, avšak lamely se rozevírají jen částečně takže nahrazují irisovou clonu. Najdeme ji nejčastěji v přístrojích Fed – Mikron. U staré zrcadlovky Exa 1 byla použita sklapovací závěrka, zajímavá tím, že využívala pohybu zrcadla. Různé další konstrukce se dají najít u přístrojů stereoskopických, panoramatických, miniaturních, apod.
Všude, kde je to možné, se využívají závěrky centrální. Jsou poměrně jednoduché a levné, méně hlučné a poskytují větší možnosti při práci s bleskem než štěrbinové. Nejkratší doba osvitu je jen kolem 1/500sec (jenom výjimečně 1/1000sec).
Centrální závěrky se nehodí tam, kde se počítá s výměnou objektivů. V tom případě musí mít kažký objektiv vlastní závěrku, anebo musí být závěrka uložena za objektivem, obě řešení přinášejí určité problémy. U jednookých zrcadlovek by mimo to musela být závěrka během zaostřování otevřená, před sklopením by se musela uzavřít a teprve potom by následoval osvit. Proto se téměř u všech jednookých zrcadlovek a u většiny ostatních přístrojů používá štěrbinové závěrky. Ta má také výhodu, že bez problémů dosahuje i velmi krátkých časů až 1/12000 sec. Nedostatkem je větší hlučnost a omezená splupráce s bleskem.
Všeobecně se dnes dává přednost kovovým konstrukcím před klasickou plátěnou závěrkou, a to pro menší citlivost ke sníženým teplotám a větší přesnost.
Z praktického hlediska není rozdíl mezi štěrbinovou závěrkou vertikální a horizontální, popř. probíhající šikmo (Rolleiflex SL 35 E).
Mechanické závěrky jsou dnes na ústupu a užívají se převážně už jen v levnějších přístrojích bez expoziční automatiky nebo s jednoduchým provedením automatiky. Je to proto, že výroba strojku, pokud má být přesný a bezporuchový, je velmi náročná a při současném rozvoji elektrotechniky může těžko konkurovat elektronickým konstrukcím. Výhodou mechanických závěrek je, že nevyžadují elektrický zdroj.
Elektronické závěrky jsou dnes i ve velmi levných přístrojích pro široké vrstvy amatérů, stejně jako v nejdražších fotoaparátech. Od nejjednoduššího provedení ne-můžeme očekávat přesnost a spolehlivost, ale u dokonalých špičkových přístrojů pracují mnohem přesněji a spolehlivěji než nejlepší mechanické závěrky.
Vysoké přesnosti se dosahuje zavedením digitálního řízení na rozdíl od staršího méně přesného analogového systému. Základem digitálně řízené závěrky je časovací generátor, který dodává impulsy s co možná nejpřesnější opakovací frekvencí (hodinové impulsy), obvykle 32 768 Hz. Čas je pak řízen v principu tak, že elektronické obvody současně s otevřením závěrky začnou počítat impulsy a po dosažení stanoveného počtu závěrku uzavřou.
Nedostatkem elektronických závěrek je jejich závislost na elektrickém zdroji. Aby se tento nedostatek odstranil, má většina lepších přístrojů s elektronickou závěrkou alespoň nouzovou možnost mechanického řízení časů, obvykle to bývá jen jeden čas (např. 1/60), zřídka více.
Elektro-mechanické závěrky jsou jakýmsi kompromisem, který má spojovat přednosti elektronických a mechanických systémů a omezit jejich nedostatky. Tak například závěrka přístroje Pentax LX má časy od 1/2000 sec do 1/75 sec řízeny mechanicky a delší elektronicky. Při vybití baterií sice nefunguje elektronika, ale stále fungují alespoň krátké časy.

-mf-