Díváte se digitálně?  Díl 3.

Antény pro dálkový příjem DVB -T

Chcete- li využít již dnešního experimentálního vysílání digitální televize a nebydlíte zrovna v Praze, nemusí to být v mnoha případech až tak velký problém. DVB-T lze přijímat nejen ve značné části Středočeského kraje, ale i na místech, která jsou od Prahy vzdálena i více než sto kilometrů. Kvalitní signál je například v některých lokalitách na Jičínsku, v Krušných horách, Liberecku či v Krkonoších. Při použití výkonných antén také i v místech, která nejsou ani na počítačem simulované mapě Českých radiokomunikací, či Czech digital group.

Při dálkovém  příjmu vždy záleží nejen na citlivosti přijímačů pro digitální pozemní vysílání, ale především na kvalitě a dostatečném zisku použité antény. Na rozdíl od analogového vysílání je zde  výhodný fakt, že  celý multiplex máte na jedné frekvenci. Tím pádem například na příjem  všech 5 programů na multiplexu Českých radiokomunikací stačí jedna anténa co nejlépe přizpůsobená pouze pro příjem na 25 kanále. Z hlediska citlivosti ve srovnání s analogem to funguje podle našich zkušeností tak, že  tam kde například běžně funguje analogový  signál ČT1 /26 kanál/ z Cukráku,  či Prima /24 kanál/ z vysílače Praha-město, tam je velká pravděpodobnost, že bude možno z těchto vysílačů přijímat i signál digitální. Není to však pravidlem vždy a je nutno tento předpoklad buď prakticky vyzkoušet nebo požádat o změření odbornou firmu. 

Náš test probíhal ryze uživatelským způsobem. Nepoužívali jsme žádný z profesionálních měřících přístrojů, ale přímo jeden vybraný přijímač Humax a jeden Kaon. I když ani jeden  neukazuje exaktní hodnoty, pro naše potřeby bylo podstatné, že s nimi bylo celkem velmi přesně možno uskutečnit testy srovnání mezi  jednotlivými anténami či zesilovacími prvky a proto jsme je úspěšně používali jako referenční. 

Vyzkoušeli  jsme zhruba třicet antén od různých výrobců, kde jsme samozřejmě nejen evidovali “papírovou formu“ jednotlivých modelů /tedy teoretický maximální zisk v decibelech/, ale především praktické výsledky v dané lokalitě. Z nich jsme  vybrali ty, které měly nejzajímavější výsledky. Vybrané jsme pak prověřovali po delší dobu ve velmi různorodém počasí od maximálního sucha až po silné deště a v členitém terénu se slabým signálem. I když teoreticky se dalo  předpokládat že pravděpodobně uspějeme nejlépe s nejvýkonnějšími anténami Yagi či X Color, v praxi tomu bylo trochu jinak. Důvodem byl právě členitý terén,  /ve vzdálenosti zhruba 30 až 50 kilometru od vysílačů, cca jihovýchodním směrem od Prahy/ v místech,  která jsou  na mapách pokrytí velmi problematická i přes relativně malou vzdálenost od vysílačů. Již pohled na tyto mapy zřetelně ukazuje, že severozápadní, severní,  severovýchodní či východní oblasti od hlavního města jsou na tom podstatně lépe. 

Nejvíce  zastoupeny v testech byly širokopásmové antény UHF, měli jsme i velmi zajímavé Logaritmicko-periodické modely a chybět samozřejmě nemohly ani  antény panelové tzv. síta. 

Vzhledem k lokalitě, kde jsme signál přijímali, byl  pro nás  základním vysílačem, který mohl zajistit dobrý příjem, vysílač Praha-Cukrák na 25 kanále. Analogový signál /ČT 26 tu jde s předzesilovačem a anténou Color X  docela obstojně a tak jsme byli zvědavi. Velmi dobrého výsledku jsme dle předpokladu dosáhli se špičkovými širokopásmovými bestsellery, kterými bezesporu jsou Fracarro BLU 920, Kovoplast XL 91 BL COLOR SUPER, či Iskra UHF 91 X . Všechny byly doplněny o dvoukanálový zesilovač Teroz 25/46 kanál, který byl v této lokalitě ze všech dalších modelů nejúčinnější. Velmi podobný i když o něco málo nižší, avšak stále bez problémů použitelný, byl účinek logaritmicko-periodické antény Iskra P-5045,  která je sice papírově výrazně slabší /zisk maximálně 13 dB/, oproti zhruba 15 až 18 dB ostatních jmenovaných. Na rozdíl od nich je i podstatně menší a skladnější a do trochu méně extrémních podmínek je velmi zajímavou alternativou. Všechny jmenované antény však vykazovaly v našich podmínkách jednu chybu. Vzhledem k nehomogennímu poli způsobenému značnou členitostí a překážkami mezi vysílačem a anténou u všech jmenovaných relativně stále kolísala kvalita signálu, zatímco jeho síla byla více méně konstantní. To se však výrazně změnilo při testování antén panelových neboli síťových. Ukázalo se ze „sítě“, díky sčítání signálu a práci na větší ploše jsou většinou zcela ideální.

Sítě výrazně zvítězily 

Oblíbené byly již pro příjem analogový, pro dálkový příjem  DBV-T jsou dle našich zkušeností ještě  vhodnější. Zatímco v prvním případě mohlo často dojít často při jejich instalaci  k takzvaným „duchům“, protože  jednotlivé odrazy signálu ovlivnily negativně  výslednou kvalitu obrazu, u digitálu toto vůbec nevadí, protože odrazy se sčítají bez jakéhokoliv snížení kvality, naopak jej posilují. To se projevilo i v  těch nejtěžších podmínkách, kde jsou právě tyto antény bezkonkurenčně nejstabilnější. A to nejen měřením kolísaní kvality, ale především v praxi počtem výpadků signálu. Ten byl u nejúčinnějšího síťového „čtyřčete“ v podstatě nulový. Z běžně prodávaných modelů byl bezkonkurenčně nejlepší model panelové anténní soustavy Fracarro PU 16. Základem tohoto systému jsou čtyři panelové antény propojené vynikajícím slučovačem, který má minimální ztráty. Výsledkem je nejen zisk 15 až 20dB, ale právě díky značné celkové ploše také minimální výpadky. Absolutně nejlepších výsledků jsme dosáhli postavením anténního systému skládajícího se, tak jako v předchozím případě, ze čtyř panelových antén české firmy Antes. I zde však má nemalý podíl na celkových vynikajících vlastnostech firma Fracarro díky stejnému slučovači jaký byl použit i v systému PU 16. Jedinou nevýhodou „čtyřčat“ Antes je jejich relativně velká plocha, která je zhruba 160 x120 cm nebo 80x 240 podle uspořádání. Zapomněl jsem dodat, že i zde bylo použito po dvou dvoukanálových zesilovačích  Teroz 25 /46 kanál či jeden z nich širokopásmový a druhý dvoukanálový. První z nich byl vždy umístěn v těsné blízkosti antény, druhý zhruba o 10 - 15 metrů dále.

                                                                              Petr Řezáč