Navijáky
Vybrat
vhodný naviják není jednoduché. Dokonce o to složitější
čím větší výběr na trhu je. Podstatné je určit základní
faktory, podle kterých budeme vybírat. Důležité je především
jaké ryby budeme chytat nejčastěji, jaké techniky budeme používat
a velmi podstatné je, jak velkou částku jsme ochotni
investovat. Pakliže chceme uvolnit více peněz, pak si můžeme
dovolit na každou techniku zvolit nejen jiný prut ale i naviják.
To však podle mého názoru není nejlepší pro začátečníky.
Především proto, že teprve po nějaké době budete lépe vědět
jaká technika a jaké vody vám více vyhovují. Potom můžete
nakoupit daleko přesněji to, co vám bude nejvíce vyhovovat.
Univerzálnost pro začátek
Tak tedy jak by měl vypadat
univerzální naviják. Každá univerzálnost vede samozřejmě
ke kompromisům. Důležité je, aby nebyly tak velké, aby
omezovaly výrazněji chytání
při běžných rybolovných
technikách. Tak tedy předpokládejme, že asi začneme chytat
většinou bílou rybu a někdy budeme chtít vyzkoušet i přívlač.
Za vhodný základ je možno použít smekací naviják s cívkou
velikosti zhruba 30 až 40. Budeme li častěji chytat na větším
rybníku, pak bude jistě vhodnější „čtyřicítka“. Na
řeku zvláště pak v kombinaci s přívlačí je lepší
třicítka. Samozřejmě záleží nejen na kapacitě, ale i na
hmotnosti. Většinou platí, že čím větší hmotnost tím
kvalitnější materiál, případně více ložisek. Nevýhodou
je naopak fyzicky namáhavější práce při přívlači.
Další důležitou vlastností je konstrukce brzdy. Ty základní
jsou tři. Přední brzda, zadní a centrální.
Brzdy
Přední brzda je umístěna na
„čele“ cívky.
Je většinou velmi přesná a umožňuje
kvalitní a citlivou práci navijáku. Její nevýhodou je méně
pohodlné ovládání
obr: systém přední
brzdy Okuma Epix
zvláště v dramatických situacích,
kdy
nejen v době regulace brzdy nemůžete držet prut s navijákem
oběma rukama, ale také vám v této situaci může při
zastavení kličky na nevhodném místě překážet vlasec. Přes
tuto nevýhodu je velmi oblíbena právě pro svou vysokou účinnost.
Zadní brzda vyniká snadnější
manipulací. Lépe se s ním pracuje právě ve vypjatých
situacích. Některé navijáky této konstrukce mají u brzdového
kolečka stupnici, která zvláště u středních či dražších
modelů umožňuje poměrně přesně určit potřebnou sílu
brzdy. Nevýhodou jsou relativně dlouhé a náročnější
brzdové převody z přední do zadní části navijáku.
Velmi často zvláště u nejlevnějších modelů dochází ke
změnám vůle a ke snížení brzdného účinku.
obr: vlevo - Okuma Epix s přední
brzdou, uprostřed - Abu Garcia s centrální brzdou vpravo -
SPRO
Syntra se zadní brzdou
Centrální brzda kombinuje výhody
obou systémů. Ovládání brzdy je na objímce těsně za cívkou.
Toto řešení jako jediné umožňuje držet prut s navijákem
oběma rukama. Bohužel ani v tomto případě není možno
pracovat s brzdou během navíjení, nicméně může se
ovládat pouze jedním prstem ruky, která drží prut. Doba potřebná
k uvolnění či přitažení brzdy je výrazně kratší
než u obou předchozích systémů. Ne každý „klasik“ si
na tento způsob ovládání brzdy rychle zvyká, ale ten kdo se
nauči s centrální brzdou pracovat, jen těžko mění
tento systém. Zatím centrální brzdu vyrábí pouze firma Abu
Garcia a má tento systém na několik let patentovaný. Snad
jedinou nevýhodu, kterou u tohoto systému vidím je fakt, že
pro začátečníky jsou navijáky relativně drahé i když
jejich poměr cena výkon je velmi dobrý. Stojí zhruba od čtyř
do deseti tisíc Kč. Kvalita a seriozní konstrukce umožňuje
používat jej mnoho let, čímž tuto počáteční investici
rozhodně využije.
Mimo hlavní brzdu se poslední
dobou používají i brzdy přídavné. Nejznámější z nich
je bojová brzda známá především na výrobcích
firem
Shimano či Tica. Ta umožňuje pouhým otočením páčky
uvolnit či přitáhnout cívku
od původního přednastavení.
obr: vlevo - Tica Venus s bojovou brzdou, vpravo - D.A.M. -
FS 550 s volnoběžnou brzdou
Volnoběžná brzda se
používá především pro nenadálý útok při lovu na položenou
/„na těžko“/. Cívka je uvolněna a ryba může unikat až
do okamžiku, kdy pootočíte kličkou. Pak se volnoběžná
brzda vyřadí z provozu.
Ložiska a provedení
Ložiska a jejich počet jsou
další důležitou věcí, o které byste měli při výběru
navijáku vědět. Množství ložisek není sice samospasitelné,
ale alespoň do určité míry hovoří o konstrukci a provedení.
Samozřejmě, jestliže naviják stojí například 300 Kč a výrobce
tvrdí že má 4 ložiska, pak je to pravděpodobně zvláštní.
Minimálně proto, že například cena čtyř dobrých kuličkových
ložisek by pak převyšovala cenu celého navijáku.
Obecně však platí, že
nejlevnější navijáky nemají žádné ložisko či ložisko
jedno. Nenechte se však mýlit i jednoložiskové mohou být
dobré a vydržet dlouhá léta. Jak však ty dobré rozpoznat
když nové v prodejnách působí takřka všechny dobře,
a to i v případě velmi levných modelů. Právě v této
kategorii je každá rada drahá.
Pomůže například reference přátel, já však za ještě
bezpečnější považuji dobu záruky. Ta je u většiny výrobků
půl roku. Na druhé straně například značka Okuma se prodává
ve všech cenových relacích /tedy včetně nejlevnějších
modelů/ s dvouletou zárukou . A to já osobně v té
nejnižší cenové relaci považuji za naprosto nejdůležitější.
Ostatně těm výrobcům, kterým se jejich levné modely často
i do roka „rozpadnou“ nečeká nic dobrého. Velmi brzy bude
totiž i v naší republice prodloužena záruka ze zákona
z 6 na 24 měsíců, tedy pohroma pro nekvalitní výrobky.
Tří či čtyřložiskové navijáky budou pravděpodobně
vyhovovat všem, zvláště při lovu na položenou. Samozřejmě
podstatně náročnější je situace když jste se rozhodli zařadit
do repertoáru přívlač. Tady je nutno si uvědomit, že při
této rybolovné technice můžete frekvenci navíjení zvýšit
oproti „položené“ stonásobně i více. Pak samozřejmě
je ideální když použijeme ještě více ložisek. Špičkové
navijáky jich mají až deset. Důležitá je také konstrukce
rolničky, která je posledním místem, kde se vlasec dotýká
navijáku. Ta by měla být rozhodně ložiskem vybavena. Nejen
proto že v případě jeho absence dochází k většímu
tření „a tím i poškozování vlasce, ale dochází
i k jeho překrucování a tím i možnosti následného
zamotání.
Petr Řezáč
|