|
závěsné kotle
Seiko
- SNA 633 - pamětní hodinky
Premier.
Klasická inspirace. Moderní výraz.
Kolekce
Elite:
Rozšiřování obzorů Inovace & Dokonalost
Spring
Drive, nový hodinový stroje
ROKY ROZVOJE 1877 až 1965
 |
| Montáž kapesních hodinek ve firmě Seikosha v roce 1903. |
Po otevření Japonska v roce 1854 a po přijetí západního časového systému založeného na pohybu Slunce v roce 1872 vznikla velká poptávka po evropských a amerických hodinách - poptávka, kterou japonští tradiční hodináři nemohli uspokojit. Jedním z prvních pionýrů, který rozpoznal tuto podnikatelskou příležitost, byl Kintaro
Hattori.
První hodiny
1. září 1877 založil Kintaro Hattori v tokijské čtvrti Ginza pod názvem Hattori dílnu na opravy hodin. O čtyři roky později založil novou společnost K. Hattori zabývající se dovozem a prodejem hodin a v roce 1892 dovolil úspěšný podnik Kintarovi investovat do vlastní hodinářské výroby. Cestu od opraváře k výrobci urazil za pouhých 15 let. Osm týdnů poté, kdy svou výrobní společnost Seikosha nastěhoval do bývalé sklářské továrny v
Ishiwara-cho, bylo vyrobeno prvních 12 prototypů hodin. První továrna zaměstnávala pouze 15 zaměstnanců a téměř všechny součástky se dovážely. První továrna Seikosha dokonce neměla ani parní energii - dělníci museli otáčet kolem na výrobu energie. Byla to ve všech ohledech primitivní továrna, ale začaly se zde formovat všechny Kintarovy sny a továrna Seikosha začala expandovat. Kintara si uvědomil, že musí vyrábět vlastní součástky a že musí zakoupit a vybudovat stroje na jejich výrobu. Jeho cílem byla technologická soběstačnost, aby mohl vyrábět lepší hodiny než jeho konkurenti. Kintaro Hattori byl odhodlán stát se novátorem oboru.
 |
| Time Keeper byly první kapesní hodinky vyrobené firmou Seikosha v roce 1895. |
Od hodin k hodinkám
Výroba hodin se dramaticky rozrůstala. V roce 1893 bylo vyrobeno 23.700 kusů. O tři roky později, v roce 1896, již byla výroba čtyřikrát větší a dosáhla objemu 100.000. Nicméně již několik měsíců po spuštění výroby zaměřili Kintaro Hattori a jeho hlavní mechanik Tsuruhiko Yoshikawa svou pozornost na další náročný úkol. Evropské a americké firmy již vyráběly kapesní hodinky a K. Hattori se rozhodl, že bude prvním hodinářem v Japonsku, který učiní tento krok dopředu. Tohoto cíle dosáhl již za dva roky. V roce 1895 se na trhu objevily první japonské kapesní hodinky 22 ligne Time Keeper a K. Hattori založil svou reputaci inovace. Kintarovo odhodlání a touha „být první“ jej vedly ke zkoumání zahraničních trhů a ke dvěma zahraničním cestám. V roce 1899 a 1906 navštívil pokaždé Evropu i Ameriku. Během těchto cest získala jeho podnikatelská vize konečnou podobu.
 |
| Kintaro Hattori |
Zjistil, že, aby mohl úspěšně konkurovat evropským a americkým výrobcům, bude si muset navrhovat a vyrábět všechny součástky ve vlastní firmě a eliminovat závislost na vnějších dodávkách. Uvědomil si také, že výrobkem budoucnosti jsou náramkové hodinky a že, aby je mohl vyrábět, bude si muset vyrobit vlastní obráběcí stroje. Kintarův nejstarší syn později o prvních letech 20. století napsal: „Nejdříve začali vyrábět plátky, můstky a ozubená kolečka a postupně sortiment výroby vlastních součástek rozšiřovali.“
A výsledek? Do roku 1910 továrna Seikosha vyráběla pružiny a do roku 1913 vlastní emailové číselníky. V tomto roce společnost vyrobila první náramkové hodinky. Jmenovaly se
„Laurel“ a byly úplně prvním výrobkem společnosti
Siekosha, které obsahovaly pouze vlastní součástky.
 |
| Budova K. Hattori ve čtvrti
Ginza v roce 1895
|
Neklidná doba 1914 až 1945
Uvedení hodinek Laurel na trh mohlo znamenat začátek zlaté éry společnosti
Seikosha, ale zasáhly světové události. Když vypukla První světová válka, mnoho japonských společností přišlo o dodávky surovin a materiálů. Kintarova politika vlastní výroby součástek chránila společnost Seikosha před úpadkem, který postihl mnohé firmy. Osud byl ke společnosti Seikosha skutečně laskavý, protože na základě objednávek z Francie, Británie a dalších zemí se výroba zvyšovala a společnost přežila. V roce 1923 však osud společnosti zasadil ničivou ránu. Zemětřesení zničilo obě továrny Seikosha i Hattori ústředí v Ginze a mnoho zaměstnanců přišlo o život. Dalo by se očekávat, že
Kintaro, kterému bylo nyní přes 60 let, se pod touto ranou zhroutí, avšak jeho energie nebyla zdaleka vyčerpána. Za několik měsíců byla výroba obnovena v upravených kasárnách a společnost během jednoho roku dokázala vyrobit zcela nové hodinky, první model značky
Seiko. Společnost tak překonala dosud nejobtížnější období. Do roku 1937 výroba nejen překročila výrobu před rokem 1923, ale dosáhla objemu 2.000.000, což představovalo asi polovinu celého tohoto odvětví v Japonsku. Kintaro se toho ale nedožil. Zemřel v roce 1934 ve věku 75 let.
Jeho dva synové, Genzo a Shoji, převzali otěže a společnost ve 20. a 30. letech prosperovala bez ohledu na obtížnou mezinárodní hospodářskou situaci. V roce 1927 vyrobila Seikosha své první dámské náramkové hodinky, nahradila veškeré stroje zničené v roce 1923, zejména stroji vlastní výroby, a v roce 1940 vyrobila první japonské hodinky se 3 ručičkami. Kintarův filosofický odkaz inovace a soběstačnosti nebyl zapomenut. Vypuknutí Druhé světové války však vše ukončilo. Společnost musela svou výrobu změnit na vojenská zařízení, byl nedostatek surovin a vývoj hodinek se zcela zastavil. To horší mělo teprve přijít. 9. května byla továrna na výrobu náramkových hodinek Seikosha zničena bombardováním.
 |
| Značka Seiko změnila historii času, když
25. prosince 1969 prodala světově první kvartzové hodinky Astron. |
Období expanze 1946 až 1965
Opětovné vybudování továrny
Kameido, výrobních sil a zařízení pro výrobu hodinek zabralo K. Hattori několik let. Teprve na začátku 50. let se výroba skutečně inovačních a kvalitních výrobků rozběhla naplno. Nejdříve s modelem Seiko Super a v roce 1956 s modelem
Marvel, který se stal novým standardem přesnosti. V této době již obě továrny společnosti
Seikosha, závod Kameido v Tokiu a závod Daini Shikosha
Suwa, vyvíjely nové výrobky a jejich vnitřní konkurence pomohla posunout kvalitu výrobků Seiko na světovou špičku. Tím byly vytvořeny podmínky pro dosažení největšího úspěchu - vyvinutí kvartzových hodinek.
Den, který změnil historii času
Po celá desetiletí to byl pouhý sen, sen všech hodinářských inženýrů po celém světě a sen, který byl stejně tak prchavý, jako byl významný. Jak by mohl být piezoelektrický jev zkrocen pro vysoce přesné měření času? Od roku 1880, kdy Pierre Curie objevil, že, když určitými krystaly prochází proud, vibrují velmi stabilní rychlostí, výrobci hodinek si uvědomovali možnost dosažení nové úrovně přesnosti, pokud by bylo možné tohoto jevu využít.
 |
| V roce 1975 uvedla společnost Seiko na trh světově první digitální hodinky s chronografem, model 0634. Mohly zaznamenat čas na 1/10 sekundy a měly funkci mezičasu. Měly také zabudované vnitřní osvětlení, které údaje v noci dostatečně osvětlovalo. |
První slibné pokusy
První člověk, který tento sen realizoval byl Warren
Marrison, kanadský telekomunikační inženýr pracující v laboratořích společnosti Bell
Telephone. Při hledání způsobů, jak udržet stabilní elektronické frekvence, vytvořil v roce 1927 první hodiny na bázi krystalů. Jeho převratný objev umožňoval novou úroveň přesnosti měření času. Do roku 1940 byly kvartzové hodiny používány v laboratořích standardního času po celém světě. Hodinářům zbývalo vyřešit pouze dva problémy. Oba však vypadaly nepřekonatelně. První bylo to, že hodiny pana Marrisona zabíraly celou místnost, a druhý, že nikdo nebyl schopen vyrobit baterii ani vzdáleně dostatečně malou nebo silnou, která by je poháněla. Sen byl stále neuskutečnitelný.
 |
| Společnost Seiko vyvinula první kvartzový krystalový
chronometr pro observatorní soutěž ve Švýcarsku a
potom je zavedla do výroby jako QC-951.
V únoru 1964 byly uvedeny na trh a téhož roku byly
používány k měření času některých sportovních disciplín
na Olympijských hrách v Tokiu
|
Honba za kvartzem se stupňuje
V 50. letech se kvarz stal středem zájmu vývojových projektů hodinářských společností po celém světě a rychlost vývoje se zvyšovala. V roce 1958 představila společnost Seikosha kvartzové hodiny dostatečně malé a praktické pro použití vysílacími stanicemi a Suwa Seikosha slavila v roce 1964 úspěch převratným námořním chronometrem, který byl přihlášen do soutěže chronometrů v
Neuchatelu. Ve stejném roce se rozběhla jeho výroba a byl použit při měření některých sportovních disciplín na Olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Také Švýcarsko dosáhlo významných úspěchů. V roce 1967 přihlásilo konsorcium společnosti kvartzové hodiny do soutěže chronometrů a získalo tři první místa. Závod byl v plném proudu.
Zásadní rozhodnutí
Honbu za kvartzem vyhrál model Seiko
Astron. Byl uveden na trh na Boží hod vánoční v roce 1969 a zahrnoval v sobě 2 rozhodnutí, která navěky ovlivnila hodinářský průmysl. Prvním bylo použití čipu CMOS -
IC, který se v té době zdál pomalejší, ale spotřeboval méně energie než jeho konkurenti. Druhým bylo použití krystalu vyřezaného do tvaru otočné vidlice na rozdíl od tvaru tyčinky. Ukázalo se, že obě tato řešení Seiko jsou lepší, a dnes těchto systémů využívají téměř všechny kvartzové hodinky. Tato rozhodnutí ze začátku 60. let zajistila kvartzovým hodinkám Seiko dlouhodobý úspěch.
 |
| Při designu mechanizmu
kinetického chronografu
předcházela forma funkci, aby
bylo možno vytvořit „čtyři oči“.
|
Inovace pokračuje
Hledání inovace má své kořeny v touze Kintaro Hattoriho po dokonalosti ve všem, co jeho společnost dělá. Od konstrukce vlastních obráběcích strojů až po návrhy vlastních hodinek. Toto hledání pokračuje i dnes a to na třech rovinách: kinetický, kvartzový a pérový pohon.
Kinetická revoluce
Když byl kvarzt ještě mladý, snili inženýři společnosti Seiko o hodinkách, které by byly tak přesné jako kvartzové, ale nepotřebovaly by baterii. V roce 1988 byl tento sen realizován v podobě modelu Kinetic a od představení prvního kalibru Kinetic přibylo několik dalších. Posledním z nich je 7L22 Kinetic
Chronograph. Tento model je kombinací nejlepšího elektronického měření času (přesnost +/- 15 sekund za měsíc) a tradičních prvků výroby špičkových hodinek - zpětný nulovací mechanizmus se srdcovitou vačkou a plynulý, 1/5 sekundový pohyb ručičky chronografu.
Kvartz: potenciál pro vyšší funkčnost
Od roku 1969 až dodnes poskytuje kvartz společnosti Seiko silnou základnu pro mnoho druhů vysoce funkčních hodinek - chronografy, budíky, digitální zobrazení a mnoho dalších. Pohlédneme-li do budoucnosti, existuje tam stále dostatečný potenciál, jehož příkladem je kalibr věčného kalendáře, který byl představen v roce 2000. Tento model je nejvýmluvnějším příkladem potenciálu kvartzové technologie: životnost baterie 10 let, věčný kalendář do roku 2100 a přesnost +/- 20 sekund ročně!
 |
| Mechanismus modelu
Spring Drive využívá
jedinečné technologie
|
Pružinový pohon
V roce 1999 představila společnost Seiko revoluční nové hodinky Spring Drive. Jsou kombinací toho nejlepšího z kvarztové technologie (přesnost a spolehlivost) s výhodami a krásou mechanizmu pružinového pohonu. Jejich technologie je zdánlivě jednoduchá. Hlavní pružina pohání ručičky, stejně jako v automatických nebo mechanických hodinkách, ale v modelu Spring Drive také dodává energii rotoru, který vyrábí dostatek elektrického proudu pro indukci referenčního signálu z kvartzového krystalu. Integrovaný obvod počítá rozdíl mezi tímto signálem a rychlostí, s níž se pružina odvíjí, a tuto rychlost reguluje. Výsledkem jsou velmi přesné hodinky s plynulým pohybem sekundové ručičky bez potřeby vnějšího zdroje energie a téměř neomezenými možnostmi designu.
Na všech třech rovinách kinetického, kvartzového a pružinového pohonu pokračuje Seiko ve vývoji nových hodinek, které naplňují vizi „inovace a elegance“. Budoucnost je pouze na začátku.
/z
firemních podkladů/
|
