Všichni, kteří alespoň jednou cestovali letadlem, se setkali
s pojmem „letištní poplatky“.
Jedná se o poplatky, které musíme zaplatit k ceně
letenky. Málokdo však ví, co všechno zahrnují. V některých
případech mohou být vyšší než samotná cena letenky, a
proto je na místě vědět, co tento příplatek přesně
obsahuje.
Ještě
před několika lety se k ceně letenky připočítával
jen jeden poplatek - daň odváděná státu. Jak je patrné ze
samotného názvu, šlo o opravdovou daň, uvalovanou vládou každého
státu. Někdy byla označována jako „odletová daň“, letištní
poplatek a podobně. Tuto daň vybírala letecká společnost od
všech cestujících a posléze ji odváděla státním úřadům.
V některých zemích se tato daň vybírala od cestujících
přímo na letišti u speciálních stánků a její výběr
spadal do působnosti letištní správy. Vzhledem k tomu,
že výše této daně se často měnila v závislosti na
rozhodnutích vlády a na proměnlivém směnném kurzu, dostaly
aerolinie povolení ji uvádět na letenkách samostatně a
nezahrnovat ji do cen, které inzerovaly. To vedlo k tomu,
že prakticky všechny evropské letecké společnosti začaly
své ceny uvádět bez těchto poplatků. Zákazník tedy neznal
konečnou cenu letenky. I přesto se však mohl v inzerovaných
cenách letenek různých aerolinií orientovat, protože tyto
letištní poplatky byly pro všechny stejné a byly běžně známé.
S postupnou
deregulací v letecké dopravě začaly být leteckým
společnostem účtovány další „taxy“ a „poplatky“.
Ve většině případů šlo o částky účtované správou
letišť za poskytované služby. Jednalo se například o
servisní poplatky, poplatky za terminál, bezpečnostní
poplatky a jiné. IATA a legislativa umožnily leteckým společnostem
i tyto částky uvádět odděleně a vyjmout je z inzerované
ceny letenky, přesně jako tomu bylo u původní daně. Přesto
i tyto poplatky byly pro všechny letecké společnosti stejné,
tudíž obecně známé a inzerovaná cena byla stále
srovnatelná.
Později
začaly letecké společnosti uvolněnou legislativu využívat
a přidávat k cenám letenek své vlastní poplatky. Ty se
u jednotlivých leteckých společností výrazně liší, avšak
v inzerovaných cenách uváděny nejsou. Letecké společnosti
je vybírají jako běžný příjem, který si započítávají
do zisku. Zákazník tak nemá jistotu, kolik vlastně za
letenku nakonec zaplatí a jaké příplatky bude zahrnovat:
letištní poplatky, bezpečnostní poplatky, krizové příplatky,
příplatky za palivo a další.
Společnost
easyJet, významný nízkonákladový přepravce, usiluje o
transparentnost cen a drží externí poplatky na minimu, neboť
zobrazuje separátně pouze daň odváděnou státu za každého
pasažéra odlétajícího z letiště - Air Passenger Duty
(APD). Je také
první společností, která bude v průběhu letošního léta
nabízet ceny all-inclusive. Pasažéři tak budou mít jistotu,
že je jim předkládána skutečná cena letenky.
„V současné
době provádíme aktualizaci našich systémů on-line, takže
dokonce i na internetové stránce bude pasažérům nabídnuta
jedna výsledná cena, a to od prvních kroků procesu
rezervace. Tento systém bude brzo plně implementován. Pro
tuto strategii jsme se rozhodli i navzdory tomu, že nás to možná
bude stát image „levného“ dopravce - zákazníci si možná
na první pohled neuvědomí, že jsme nejlevnějším leteckým
dopravcem v zemi,“ řekl Yannis Capodistrias, marketingový
manažer easyJet pro středoevropský region.
All-inclusive
letenka společnosti easyJet může být v některých případech
levnější než samotné taxy a příplatky některých
konkurentů. Důvodem je skutečnost, že tyto letecké společnosti
vyňaly ze základní ceny letenky celou řadu příplatků,
které jsou účtovány zvlášť.
Typickým
příkladem je tzv. palivový příplatek. V současné době
se jedná o velice diskutované téma. Nedávno několik tradičních
leteckých společností zvýšilo ceny letenek, protože
vzrostla ceny ropy. Otázkou je, pokud cena ropy náhle klesne,
budou snad letecké společnosti peníze vracet? A pokud si
jejich piloti vyjednají vyšší platy, dočkáme se příplatku
na platy pilotů? Proč by měly letecké společnosti vyjímat
z inzerované ceny vedle státní daně ještě letištní
poplatek? Většina evropských letišť jsou nezávislé
korporace a letecké společnosti jim platí komerční poplatky
za poskytované služby, stejně jako platí firmám, které pro
ně zajišťují catering nebo technický servis. A jaký je v tom
rozdíl? Žádný! Podle této logiky by některé společnosti
mohly přijít třeba s poplatkem za údržbu letadla. Pro většinu
lidí by bylo určitě absurdní a nepředstavitelné jít do
kina a na lístku najít cenu vyjma příplatku za pronájem
budovy. Anebo platit při vstupu příplatek za elektřinu.
„Společnost
easyJet bude dále spolupracovat s organizacemi na Ochranu
spotřebitele a asociacemi pro jednotné ceny v inzerci, abychom docílili přímočaré
cenové politiky, jejímž výsledkem bude uvádění skutečných
a porovnatelných cen,“ dodává Yannis Capodistrias.
dle
podkladů easyJet
foto:Petr Řezáč
|