|
 Piaggio
– Vespa není jen tak obyčejný skútr. Je to
symbol velké
tradice, volnosti a životního stylu. Jen málokterý
dopravní prostředek je tak milován, že se mu
stavějí „pomníky“ a jen málokterý
znamenal pro vývoj svého oboru tolik
jako Vespa ve skútrech. Pro Italy je tím, čím byl pro Němce
Brouk či pro Angličany Mini. Je symbolem
originality, jeho tvary mají přesný zcela
originální rukopis. Nejen v Itálii, ale
i ve většině zemí, především v Evropě,
se skútr stal městským dopravním „fenoménem“ a právě
Vespy
jsou stejným kultovním modelem jako například
BMW či Mercedesy mezi automobily. Jednou z prvních
osobností u nás, která filozofii skútrů a především
Vespy vzala za svou, je známá moderátorka a novinářka
Lucie Výborná.
"Je
to styl života"
Není
to jen skútr. Je to styl života. A letos se tím
pro mě vyřešila spousta drobných problémů.
Např.
na celkem pravidelné dotazy novinářek na módu
a módní doplňky konečně (a k jejich
velkému úžasu) říkám: ANO! Mám skvělý
doplněk. Zavádím v Čechách novou módu.
Je to hit. Jmenuje se: VESPA. Na nechápavé pohledy dodávám:...a je
to skútr. Ještě jste o něm neslyšely?
Přesvědčivé to začíná být ve chvíli,
kdy ve městě stojí velké kolony aut a vy
vesele projíždíte kolem. Cítíte na sobě svěží
vítr a pohledy ostatních. Na schůzku dorazíte
včas a zaparkujete (bez problémů) přímo před
kavárnou. Když se náhodou nepodaří postavit
skútr na stojánek, některý kolemjdoucích mužů
rád pomůže.
 Vážně
bych ráda u nás zavedla tuhle módu. Na Římě
a Itálii vůbec mám nejradši právě skútrový
kolorit. Holky v sukních a lodičkách,
kličkující mezi popojíždějícími auty.
Pokřikování kolemjdoucích kluků. Pohodu.
Moje
Vespa má obrovskou výhodu, že je na jízdu v sukni
nebo šatech přímo zázračně vybavena. A když
nebrzdíte „na pekaře“, můžete si klidně
dovolit i jízdu s vysokými podpatky. Já
ji zbožňuju. A miluju ten pocit, že jsem volná
jako pták.
Skútr
mi během letošního jara přinesl i řadu
celkem roztomilých povyražení.
Třeba
když vedle mě na červenou zastavil obrovský
Harley s nádhernými brašnami a vší výstrojí,
co k němu patří, včetně té fosílie,
co na něm seděla. Shovívavě si prohlédl mé
pantofle na podpatku a povídá:
„Dobrý botky! S těma dojedeš
daleko!“ Dojela jsem rozhodně dál. Na
zelenou jsem vesele prokličkovala, což se jemu
s obrovskou mašinou samozřejmě povést
nemohlo. Ale boty měl taky moc hezký. Okovaný.
 Nebo
předevčírem. Zastavil vedle mě úplně nový
Mercedes, céčko. V něm blazeovaný
typ...pan podnikatel, generální ředitel Země,
tak okolo padesátky. Prostě modrá košile.
Vyvěsil nonšalantně ruku z otevřeného
okýnka, asi abych si všimla zlatého řetězu
na zápěstí. Podíval se na mě a povídá:
„Vypni si blinkr, děvenko...“ Opětovala
jsem mu jeho blazeovaný úsměv a povídám:
„Komu tykáš, idiote?“ Pak už jsem se jen
modlila, aby mě nepřejel. Vím, bylo to hrubé...ale
v tu chvíli to prostě bylo silnější než
já.
Méně
jsem se bavila, když mi nedávno z kolemjedoucího
auta přistál v klíně doutnající vajgl
z cigarety. Jo, a taky se mi naštěstí ještě
nestalo, že by někdo prudce otevřel dveře,
když projíždím kolem (Tuto historku mi nedávno
vyprávěl jeden messenger).
Vespa je super! Myslím, že mě letos v Praze
čeká nádherné a pohodové léto.
Lucie Výborná, /per/
|
Z obsahu
