|
 Zima
nepatří mezi roční období, které by motoristé zrovna
milovali. Silnice v těchto měsících nabízejí
rozmanitou škálu povrchů od ledového zrcadla, přes uježděný
sníh, až po břečku a bláto. K tomu se ještě přidávají
velmi krátké dny, snížená viditelnost a dopravní zácpy při
cestách z hor.
Střídání
ročních období je zákonem, který znají už malé děti, přesto
mnohé dospělé řidiče příchod zimy stále překvapuje.
„Každý rok když začne sněžit, pozorujeme prudké zvýšení
počtu nehod. To je vždy obrovský nárůst nehodovosti, řádově
na dvoj- i trojnásobek obvyklé nehodovosti,“ říká mluvčí
semilské policie Soňa Šídová.
Jaké
jsou příčiny zvýšené nehodovosti v zimě? Na prvním
místě je samozřejmě stav vozovky. Brzdná dráha je na sněhu
nebo ledu několikanásobná oproti suché vozovce a vozidlo je
hůře ovladatelné. Pokročilé elektronické systémy ve voze
jako ABS nebo ESP pomáhají řidičům zvládat těžké
situace, ale fyzikální zákony platí pro každého. Přiměřená
rychlost, dostatečný odstup od vpředu jedoucího vozidla
a správná řidičská technika jsou na zimní silnice to
nejlepší.
Každoročně
se opakují stížnosti řidičů na práci silničářů.
„Nemůžeme být prostě všude naráz. Máme na starosti údržbu
asi 2400 km silnic
a k dispozici pouze 110 mechanismů (aut, sypačů, pluhů,
ale i traktorů nebo fréz…). Zákon stanovuje priority údržby
silnic. První na řadu přicházejí komunikace 1. třídy, většina
2. tříd, ale i místní komunikace,
např. k nemocnici, hasičům atd. Je prostě evidentní, že na
méně důležitější komunikace se dostane později,“ objasňuje
Petr Erban, ředitel Krajské správy silnic Libereckého kraje.
Nepřítelem
silničářů je zastaralá technika a nedostatek náhradních dílů,
ale za mnoho problémů si mohou sami řidiči. V lyžařských
střediscích chtějí ušetřit za placené parkoviště,
parkují po stranách už tak úzkých cest
a zablokují silničářům průjezd. Na zimu jsou lépe připraveni
obyvatelé horských oblastí, které sníh nepřekvapí. „Mají
lepší technickou výbavu, protože často vozí lopaty, používají
zimní pneumatiky, vozí řetězy a umějí je nasadit. Lidé z měst
jsou někdy hrozně „naivní“ a přitom umínění, přesvědčeni,
že jim nemůže vzniknout žádná komplikace a pak se stávají
zárodky velkých problémů,“ podotýká Petr Erban.
Zima
však přináší další rizika, která si už uvědomujeme
mnohem méně. Zasněžená horská krajina je sice romantická,
ale velká bílá plocha, zvláště za slunečného počasí,
odráží mnohem více světla a při delší jízdě zasněženou
krajinou je proto třeba počítat s vyšší únavou zraku a
horší adaptací vidění na tmavších úsecích trasy nebo po
setmění.
Jízda
v zimních měsících nutí řidiče používat v automobilu
topení. Teplo ve voze přispívá k větší únavě, ospalosti
a malátnosti. Proto je vhodné občas zastavit a projít se na
vzduchu, nebo alespoň otevřít okénko.
Stav
vozu a zejména kvalita pneumatik jsou kapitolou samu pro sebe.
„Zimní pneumatiky jsou absolutní nezbytností. Řidiči
nemohou blokovat ostatní jen kvůli tomu, že nejsou schopni včas
vyměnit obutí. Letní pneumatiky opravdu nejsou uzpůsobené
pro jízdu na ledu. Nejde jen
o vzorek, ale také o složení materiálu,“ vysvětluje
Miloslav Pořádek z Ústavu silniční a městské
dopravy. „Nejhorší jsou řidiči, kteří v zájmu jakési
úspory dávají třeba jen dvě zimní gumy na přední hnací
kola a vzadu nechávají letní - takové auto je strašně záludné,
snad horší, než auto jenom na letních gumách,“ doplňuje
policistka Soňa Šídová.
Náležitou
pozornost je třeba věnovat přepravě lyží. Nejméně vhodné
je přepravovat lyže v kabině vozu. V případě
nehody se volně poletující lyže a hole mohou stát vražedným
nástrojem. Jediný spolehlivým způsobem přepravy je
atestovaný a správně namontovaný střešní nosič. „Určité
nebezpečí vzniká u magnetických typů nosičů. Málokdo
takový nosič na horách nechá na střeše, aby ho někdo
neukradl. Střecha namrzne a při cestě zpět je magnetická síla
kvůli námraze menší a při vysoké rychlosti nebo nárazu se
může uvolnit nebo odlétnout,“ upozorňuje Petr Šedivý z
ÚSMD.
Víte
že:
pro
jízdu na sněhu hustíme pneumatiky o cca 0,2 baru více než v létě?
v
zatáčce zůstane vůz řiditelný, jen pokud nejsou kola
zablokována?
při
vyjetí z hlavní, obvykle posypané silnice, se můžete dostat
na vedlejší, která obvykle bývá daleko hůře ošetřena?
náledí
se nejčastěji vytváří na mostech, ve vyjetých podélných
stopách a v lese?
v zimě
se doporučuje udržovat odstup větší, než na suché
vozovce, minimálně tolik metrů, kolik činí polovina vaší
rychlosti v km? Každý metr odstupu navíc, zvyšuje vaši
bezpečnost.
malé
průzory v čelním skle nejsou pro bezpečný výhled z vozu
zdaleka dostačující? Obětujte minutu navíc a odstraňte sníh
nebo námrazu ze všech oken po celé jejich ploše.
Rozhovor s Petrem
Erbanem
ředitel
Krajské správy silnic Libereckého kraje
Co
silničářům při práci nejvíce vadí?
Je
to především evergreen špatně parkujících aut turistů v zimních
střediscích a zastaralá technika. Typická situace – Mísečky.
Auta u krajů uzoučké silnice. Argumenty bezohledných řidičů:
Drahé přeplněné a špatně udržované parkoviště. A
technika? 17 let staré Liazy, Tatry, problémy s náhradními
díly…
Co
říkáte výtkám řidičů na nepřipravenost silničářů?
Nemůžeme
být prostě všude naráz. Máme na starosti údržbu asi 2400
km silnic a k dispozici pouze 110 mechanismů (aut, sypačů,
pluhů, ale i traktorů nebo fréz…). Zákon stanovuje
priority údržby silnic. První na řadu přicházejí
komunikace 1. třídy, většina 2. tříd, ale i místní
komunikace, např. k nemocnici, hasičům atd. Je prostě
evidentní, že na méně důležitější komunikace se dostane
později.
Jak
se díváte na chování řidičů?
Je
obrovský rozdíl mezi chováním lidí z hor a výletníků
z nížin. Horalé mají větší zkušenosti, určitý
nadhled, zažité postupy pro chování na zimních silnicích.
A mají i lepší „technickou výbavu“, protože často vozí
lopaty, používají zimní pneumatiky, vozí řetězy a umějí
je nasadit. Lidé z měst jsou někdy hrozně „naivní“
a přitom umínění, přesvědčeni, že jim nemůže vzniknout
žádná komplikace a pak se stávají zárodky velkých problémů.
Celkem
dobrou zkušenost máme s řidiči drahých a služebních
aut – ti přezouvají (služební řidiči automaticky,
majitelé drahých aut proto, že si to bez problémů mohou
dovolit a navíc jim to udělá jejich servis). Ale někdy jezdí
až moc rychle, přesvědčeni o dokonalosti svých aut a
pneumatik.
Kde
je největší problém s nehodovostí?
Na
podhorských komunikacích, které přivádějí lidi z vnitrozemí
do hor. Spousta řidičů se snad nedokáže mentálně vyrovnat
s tím, že od Prahy na sever – Mladá Boleslav, Turnov a
dál do hor - klesá teplota a přibývá sněhu.
Jaké
jsou nejnebezpečnější úseky?
Výjezdy
z lesů, kde vítr namete na jinak třeba suchou nebo
posypanou silnici sníh z polí, a mosty. Dnes se už stále
více objevují automatické značky, které začnou blikat při
vzniku nebezpečí náledí, běžné jsou modré kočičí oči
na dělicí nebo vodicí čáře v úsecích zvýšeného
rizika náledí.
Používají
se ještě větrolamy?
Větrolamy
se už skoro nepoužívají. Jejich údržba je náročná,
kradou se
a dělají se za nimi zavěje. A také se dost změnily
parametry dnešních komunikací - jsou mnohem širší.
Rozhovor s mjr.
Josefem Pomichálkem
vedoucí
dálničního oddělení Poříčany, Policie ČR
Jaké
nástrahy číhají na řidiče na dálnici v zimě, když
sněží nebo je námraza?
Zimní
období je pro řidiče náročné období, které působí i na
jeho psychiku. To se pak odrazí i v jeho chování a
pozornosti. Mění se teploty, povětrnostní podmínky nejsou
dobré. Konkrétně je největší nástrahou přechod ze suché
vozovky na mokrou nebo zledovatělou – například na mostech
nebo nadjezdech. Při vysoké rychlosti je pomalá reakce a
takový přechod většinou končí nehodou. Co se týče sněžení,
je největším problémem rozhled a výhled do dálky. Sníh na
světlech nebo sklech zapříčiní snížení dohledné dráhy.
Pak je potřeba klást důraz na přizpůsobení rychlosti.
Nejezdit tam, kam není vidět nebo alespoň pomalu. Problém je
i v nepřehledných zatáčkách, které procházejí lesní
porostem. Tam se povrch vozovky také dost mění. Taková místa
jsou vyznačena výstražnými značkami. Výhled, rychlost a
soustředění, to je nejdůležitější
Jak
se nejlépe zachovat v případě řetězové havárie na dálnici?
Řidiči
absolutně nerespektují fakt, že jsou v mlze nebo že je
povrch dálnice mokrý či kluzký. Jedou a nesundají nohu
plynu. K řetězové havárii dojde, když jeden z řidičů
zaváhá a prudce sešlápne před překážkou brzdový pedál.
Dojde ke smyku. Řidiči, kteří jedou za ním, nedodržují
vzdálenost a bourají. Ani nestačí vylézt z vozu a
zezadu do nich narážejí další a další vozidla. V bílé
mlze dokáže málokdo včas reagovat. Proto bych chtěl šoférům
doporučit, jak reagovat na situaci v mlze nebo havárii:
Použijte na vozidle varovná světla, oranžové směrovky a
eliminujte tak nehodu. V zimním období je vítr a mráz,
při řetězové nehodě chce každý počkat uvnitř vozu
a čekat, co se bude dít. To je špatně, nejlépe je opustit
vozidlo.
Máte
nějaký konkrétní případ nehody způsobené kvůli zimnímu
období?
Nebudu
chodit daleko. 15. prosince loňského roku se přes Českou
republiku přehnala sněhová bouře, na naší dálnici D11
trvala asi tři čtvrtě hodiny. Hlídky byly na dálnici a
jezdily ke všem případům – takovou rychlostí, aby vozidlo
zvládly. Na zapnutý maják málokdo reagoval a řidiči si
neuvědomili, že je snížená viditelnost, že je povrch
nebezpečný a klidně policejní auto předjížděli. Ten den
se stávaly nehody i profesionálních řidičů, kteří dělali
největší zlo. To potom slyšíte výmluvné řeči typu: Já
jsem jel jen tolik a tolik kilometrů… Nikdo nebyl schopen
vysvětlit, proč tedy naboural, když jel „jen“ tolik
kilometrů, proč to nezvládl jako ostatní. Nikdo se nepřizná
k vlastní chybě a svaluje to na povětrnostní podmínky.
To je ale nesmysl. Řidič se má větru a počasí přizpůsobit.
Ten den se nám převrátil kamion přes celou dálnici, kterou
tak zablokoval. Řidiči nám pak nadávali, proč zdržujeme.
Smutné na tom je, že 15. prosince při té bouři bylo nejvíce
nehod profesionálních řidičů.
Jak
se obecně nejlépe chovat když je na dálnici nasněženo nebo
je pokrytá ledovkou?
To
je zajímavá otázka, protože to, na co se ptáte, by se vůbec
na dálnici nemělo stát. Dálnice je rychlostní komunikace,
která musí být včas ošetřená. Pokud silničáři situaci
nezvládnou, je potřeba vyhlásit kalamitní problém. Když
ale řidič zvedne telefon a zavolá na linku policie, že třeba
na pátém kilometru je jinovatka, okamžitě na to někdo
zareaguje. Vedle všech pravidel pro jízdu, které jsme si na
začátku řekli, je možné varovat i ostatní, buď tedy
zavolat, aby byl problém vyřešen nebo jen rozsvítit varovná
oranžová světla. Co je to ale platné, když řidiči jezdí,
jako kdyby se nechumelilo a přitom se chumelí. Na to, že řidiči
na varovná modrá nebo oranžová světla nereagují, jsme si už
zvykli. Postavení dopravního policisty vůči řidičům je sníženo
zákony.
Velkým
problémem je tvorba sněhových jazyků…
Když
do sněhového jazyku vozidlo najede, respektive jednou částí
vozu, tak je druhá část v jiné rychlosti a auto se začne
chovat jinak. Dojde ke smyku, zpomalení jen některých kol. Řidič,
který na to není připraven, zazmatkuje
a stane se problém. Když už do něj řidič musí najet, tak
alespoň celou šíří vozidla. Pokud najedu jen pravými koly,
tak je na vozidlo na tuto stranu tlačeno. Největší problémy
jsou s jazyky, které už nejsou jen formou navátého sněhu,
ale jsou zledovatělé a tvoří se na nich další. Náhlé
vjetí do jazyku vede k vyosení vozu a vyjetí mimo
silnici. To je nebezpečné hlavně když jedou vozidla proti
sobě.
Důležité
jsou sněhové zábrany, které zabraňují tvorbě sněhových
jazyků. Je jich ale stále méně…
Ubývají.
Místo nich by se kolem silnic mohly zasít alespoň nějaké
houštiny nebo keře, které zabrání navalení sněhu do
vozovky. Vždyť každá silnice má své ochranné pásmo, kde
by místo mizejících zábran mohla taková zeleň být. Zabránilo
by to příčinám mnoha zimním nehod. Ale i jiných, auta,
která vyjedou ze silnice bych v nich mohla relativně
hladce uvíznout. Takové kosodřeviny by mohly být i v dělících
remízech dálnic, zabránily by i oslňování dálkovými světly
protijedoucích vozidel.
Co
se děje na dálnici, když taje sníh? Jak konstrukce dálnice
brání tomu, aby na vozovce zůstala voda?
Dálnice
je vysvahovaná. Když taje sníh, tak vodu pobírají kanálové
vpusti. Nebezpečná místa, kde je odtok horší, jsou označena
značkami. Dálnice mají stavební parametry. Dálnice D1 se
stavěla v roce, kdy se na to moc nedbalo. Dnes už by se
tak postavit nemohla. V některých úsecích se tak může
stát, že voda teče ne na strany, ale ve směru vozovky. Nové
dálnice se staví v příčném svahu, aby voda dobře odtékala.
Jak
se řidič může řídit ukazatelem větru? Proč mizí z dálnic?
To
se zeptejte na ředitelství dálnic, proč mají před budovou
ukazatel větru
a není na dálnici. Řidič se podle něho může řídit, pozná
směr i intenzitu větru a může přizpůsobit jízdu. Zeptejme
se ale, proč nejsou na dálnicích takové systémy, které s několikakilometrovým
odstupem dají řidiči vědět, že se před ním něco stalo.
Tak jak je to v Německu, Holandsku, Maďarsku… To by mělo
být i na našich dálnicích. Financí na upozorňování řidičů
je málo. Kdyby se na to více dbalo, nehodovost by se určitě
snížila. Takhle se riskují životy pracovníků ředitelství
dálnic, kteří umísťují před nehody ty mobilní světelné
šipky. S dopravně-informačními konzolemi by se ušetřilo
mnoho problémů a času.
Které
chyby dělají řidiči při upevňování nosičů na lyže
na střechu, k jakým nehodám dochází, když nosič
„odlétne“?
Když
si někdo koupí kvalitní auto, měl by si koupit i kvalitní
nosič. Ať na něm převáží cokoli, musí se řídit podle návodu
k upevnění. Co se týče špatného upevnění, s tím
se tady setkáváme skoro každý den. Naštěstí nás minuly
doby, kdy každý na střeše vozil z Prahy stavební
materiály. To byly problémy na denním pořádku. Nejde jen o
to, koupit si kvalitní výbavu
a lyže, člověk by měl zajistit i jejich přepravu, jinak
nebude mít z dovolené nic. Pohled na nehodu zaviněnou
nosičem, který odlétl a poškodil jiná vozidla, není nijak
pěkný.
Rozhovor s ing.
Petrem Šedivým
vedoucí
zkušebny pasivní bezpečnosti Ústavu silniční a městské
dopravy (ÚSMD)
ing.
Miloslavem Pořádkem
zástupce
vedoucího zkušebny příslušenství motorových vozidel ÚSMD
Jaká
výbava by neměla při jízdě v zimě na vozidle nebo ve
vozidle chybět?
M.
P.: Absolutní nezbytností jsou samozřejmě zimní pneumatiky.
Řidiči nemohou blokovat ostatní jen kvůli tomu, že nejsou
schopni včas vyměnit obutí. Zatím to není uzákoněné, ale
je to velice vhodné, protože letní pneumatiky opravdu nejsou
uzpůsobené pro jízdu na ledu. Nejde jen
o vzorek, ale také o složení materiálu. Vedle škrabky na
okna a košťátka na sníh bych doporučil sněhové řetězy.
Pokud jede řidič do horších podmínek, je dobré vizit s sebou
i lopatku a lano.
P.
Š.: Ani v zimě by neměl řidič zapomínat na dostatek
benzínu v nádrži. Když se dostane do několikahodinové
zácpy na dálnici, může mu při volnoběhu dojít benzín a může
způsobit tvoření další kolony.
Pokud
jedeme na dovolenou na hory, jaký typ střešního nosiče na
lyže nejlépe použít? Jaký je nejbezpečnější?
P.
Š.: První věcí, kterou by měl jakýkoli nosič mít, je
schválení od Ministerstva dopravy – označením ATEST 8 SD a
druhou nutností je návod shodný s daným typem nosiče.
Vyskytuje se neustále mnoho neschválených výrobků, které
nedoporučuji kupovat. Rakve se montují na střešní příčníky,
dalším typem jsou příčníky, které se montují na podélné
lyžiny a nakonec existují i magnetické nosiče. A který je
nejvhodnější? Z hlediska pevnosti bych se přimlouval za
ty podélné nosiče, ke kterým jsou přimontovány příčníky
s nosiči na lyže. Co se týče speciálních příčníků,
které se montují na střechu do žlábků, zde je třeba si uvědomit,
že v zimě je auto často pokryto ledem - musí být montáž
dobře provedena. Během cesty může led roztát a nosič se
uvolní. Montovat nosič je třeba v klidu a za sucha a na
cestách by se rozhodně neměl kvůli námrazám odmontovávat.
Důležitá je
i údržba zámků. Určité nebezpečí vzniká u magnetických
typů nosičů. Málokdo takový nosič na horách nechá na střeše,
aby ho někdo neukradl. Střecha namrzne a při cestě zpět je
magnetická síla kvůli námraze menší
a při vysoké rychlosti nebo nárazu se může uvolnit nebo odlétnout.
Na montáž jakéhokoli nosiče je třeba dávat veliký pozor.
I samotné lyže musí v nosiči držet – při nárazu
mohou vylétnout a prorazit sklo auta před vámi. Schválený
nosič vydrží, tedy nespadne z auta, při nárazu až do
8 g (jednotka tíhového zrychlení při nárazu), což je takový
běžný náraz. U „rakví“ je třeba mít i dobře upevněný
náklad, volně položené lyže nebo lyžařské boty mohou za
jízdy narážet o stěny – v jednom testu nám náklad
nahrnutý do přední části rakve celý nosič úplně ohnul,
vyskočily zámky a rakev se otevřela.
Existuje
nějaký „trik“ nebo prostředek, který zabrání námrazám
na stěračích? Lze tomu nějak předejít?
M.
P.: Napadá mě akorát speciální fólie, která se prodává
právě proti tvoření námrazy. Musí být napnutá mezi zavřenými
dveřmi a pod stěračemi. Může ale dojít k tomu, že jí
odtrhne vítr. Když jsou stěrače zamrzlé celé, tak je hlavně
nepouštět, jinak se spálí motorek.
Jaký
typ tekutiny nejlépe použít do ostřikovačů? Co dělat, když
voda v nádržce ostřikovače zmrzne?
M.
P.: Záleží na předpokladu řidiče, do jakého mrazu chce
vyjíždět nebo jak tuhá zima bude. Dnes se prodávají různé
typy těchto tekutin, samozřejmě platí, že čím odolnější
tekutina, tím lepší. Pokud voda v nádržce zmrzne,
nezbude řidiči nic jiného, než automobil v garáži
rozehřát a pokud takovou možnost nemá, může před jízdou
nechat auto běžet na volnoběh několik minut až se motor zahřeje.
Jaké
typy zimních řetězů dnes existují? Které nejlépe použít?
M.
P.: Při nákupu je třeba dbát na rozměry řetězu a
pneumatiky a také na schválení Ministerstva dopravy. Dobré
je i zkusit si nasadit řetězy v podmínkách, kde to řidiči
nečiní problémy než někde ve vánici na horách, kde jen
horko těžko bude studovat návod. Když je kolo zapadnuté
deset centimetrů do sněhu, těžko se řetězy nasazují. Je třeba
myslet dopředu. Řetězy
musí být řádně napnuté, nesmí se stát, aby při jízdě
narážely na karoserii. Musí se kontrolovat i jejich stav a
nejezdit v místech, kde není sníh, protože se řetězy
velice lehko opotřebují. Ojetá očka řetězu pak mohou
prasknout.
Jaký
je rozdíl mezi jízdními řetězy a tzv. vyprošťovacími?
Jsou normálnímu řidiči k něčemu užitečné?
M.
P.: Vedle vyprošťovacích řetězů existuje i tzv. „drapák“,
tedy pákový mechanismus, který nadzvedne kolo. Vyprošťovací
řetězy se ale nasazují až v případě, kdy má auto
problémy. Užitečné budou v každém případě, nicméně
jsou rozměrnější a těžší.
Je
pravda, že se kotouče v zimě více obrušují - vlivem
brždění, soli, posypu…
M.
P.: Takhle přímo se to říci nedá, kotouč a brzdové obležení
se v zimě více opotřebovaná, ale nehrozí nějaké
nebezpečí. Problém je spíše v odstavení vozidla po
zimě, kdy je podvozek a brzdy od soli – může dojít k různým
korozím a vozidlu to rozhodně neprospěje.
Rozhovor s por.
Soňou Šídovou
tisková
mluvčí Policie ČR Okresní ředitelství Semily
Je
zimní období z hlediska nehodovosti nějak specifické ?
Každý
rok na začátku zimy, když začne sněžit, pozorujeme prudké
zvýšení počtu nehod. To je vždy obrovský nárůst
nehodovosti, řádově na dvoj
i trojnásobek obvyklé nehodovosti. Ale tak po dvou třech
dnech jakoby si řidiči konečně uvědomili, že zima je
opravdu tady, že to bude klouzat
a zklidní se, počet nehod klesne a drží se jen lehce nad
celoročním průměrem, Nárazový nárůst nehodovosti ale
zaznamenáváme vždy, když je delší dobu „klid“ a
najednou, zejména přes noc, napadne hodně sněhu nebo
namrzne.
Kde
vidíte příčinu? Řidiči přece vědí, že je zima.
Řidiči
si dost dobře neuvědomují, že prostě musí změnit návyky
a styl jízdy jakmile začne sněžit a mrznout. Řidiči musí
počítat s tím, že cesta, kterou normálně při suchém nebo
mokrém povrchu ujedou za 30 minut, se v zimě
a na náledí může protáhnout až na hodinu i více – tak
to prostě je!
Je
nějaký rozdíl v nehodovosti podle typů silnic?
Co
do počtu se nedá dělat příliš velký rozdíl mezi většími
silničními tahy
a méně významnými či místními komunikacemi – je to
celkem rovnoměrně rozložené. Na větších tazích jedou řidiči
příliš rychle a potom jsou jejich havárie samozřejmě
nebezpečnější, na malých komunikacích je to většinou nějaké
vyjetí do příkopu, sněhové bariéry nebo boční střety v malých
rychlostech, kdy se protijedoucí řidiči nedokážou v úzkém
profilu bezpečně vyhnout.
Jaké
jsou nejčastější druh nehody?
Smyk
v zatáčce, vyjetí do příkopu, do stromu… Naštěstí
to bývají většinou havárie v nižších rychlostech,
takže valná část je tzv. plechařina.
Co
si myslíte o zimních pneumatikách?
Situace
se zlepšuje, protože lidé jezdí stále lepšími a dražšími
auty, a tak mají i na dobré gumy. Obecně se dá říci, že
existuje rozdíl mezi řidiči z hor a z vnitrozemí:
Lidé na horách na samém začátku zimy automaticky přezují,
protože jinak tady nevyžijí! Samozřejmě existují výjimky,
ale obecně lidé z hor vědí, co zima dokáže, jak
rychle se počasí mění z pohody v kalamitu. To si
lidé z vnitrozemí a velkých měst často neuvědomují.
Zda
si pořídím sadu zimních pneumatik a přezuji - to si musí
každý zhodnotit sám. To je otázka vlastní bezpečnosti a
bezpečnosti rodiny. Nejhorší jsou kombinující řidiči, kteří
v zájmu jakési úspory dávají třeba jen dvě zimní
gumy většinou na přední hnací kola a vzadu nechávají letní
- takové auto je strašně záludné, snad horší, než auto
jenom na letních gumách.
Co
je v zimě nejnebezpečnější?
Namrzlá
„černá“ vozovka, kdy se špatně pohledem poznává, že už
to není mokrý asfalt, ale tenoučká vrstva ledu či námrazy.
Ta vzniká často na větrem vyfoukané silnici. Hodně problémů
způsobují vyjeté koleje, ty dokážou být strašně záludné
– jakmile se vytvoří hluboké podélné koleje, je třeba
jet velmi pomalu mimo tyto koleje a při vyhýbání skoro nebo
úplně zastavit. Koleje dokážou roztočit auto do hodin i ve
velmi malé rychlosti.
Může
řidič něco sám dělat pro bezpečnost?
Řidiči
mohou nahlásit na linku 158, že některý úsek je extrémně
nebezpečný, například lokálně namrzlý kus jinak pouze
mokré vozovky. Dispečink linky 158 tuto informaci rychle předá
na patřičná místa – silničářům a dopravní policii.
Ale
pozor! Linku 158 je třeba používat s rozmyslem a v žádném
případě nevolat kvůli tomu, že někde v lyžařském
středisku není protažená cesta k hotelu ve stráni!
Aral,
dejte přednost bezpečnosti!
|
